Novou radnici Prahy 7 chápeme jako místo výkonu samosprávy městské části ve prospěch jejích obyvatel. Pro takovou službu navrhujeme budovu s otevřeným parterem, kde každý občan najde otevřené dveře pro řešení všemožných životních situací. Jde o dům s pevnou páteří, kde organizace, pravidla a přehled jsou jistotou, snoubící se s přátelským a uživatelsky komfortním prostředím. Onou páteří, oživující starý skelet, je vertikální hala přes všechna podlaží. Bez ní nebude dům žít, jen přežívat.

Sebedokonalejší, sebeoriginálnější, sebemodernější, sebereprezentativnější, sebevstřícnější veřejnou budovu nevytvoří sama architektura, vždy je k takovému výsledku zapotřebí konkrétních lidí, kteří se s ní identifikují. Takoví lidé v Praze 7 žijí. Hledáme-li v současné době identitu Prahy 7, neupínejme se k dominantám, celebritám, nebo autoritám. Skutečná identita spočívá v mimořádně atraktivním prostoru, který k sobě přes svou vrstevnatost dlouhodobě poutá větší a větší počet lidí a stále pestřejší paletu jejich aktivit. Otevřenost a pluralita jsou identifikačními znaky prostoru Prahy 7 a právě takového prostoru chce být náš návrh součástí.

Dům je uspořádán kolem nové vertikální dvorany představující pomyslnou páteř celé stavby. V očištěném skeletu je podél ztužující stěny odebráním jednoho pole panelového stropu proveden ve všech patrech otvor, který přivádí dovnitř dispozice prostřednictvím prosklené střechy a k jihu či západu orientovaných čekacích zón potřebné světlo. Dalším efektem dvorany je prostorové propojení všech podlaží umožňující zaměstnancům i návštěvníkům dokonalý přehled a orientaci v budově. Uživatel domu v každém okamžiku ví, kde se nachází, a současně vnímá charakteristický „cvrkot“ úřadu. Stěna zaobleného tubusu je potom hranicí mezi komunikačním ochozem a kancelářskými prostory jednotlivých pracovišť úřadu. Její průsvitnost a průhlednost je redukována potiskem tak, aby byly v jednotlivých pracovištích a provozech splněny požadavky na vizuální kontakt a zároveň potřebnou míru soukromí.

Návrh reflektuje urbanistický kontext Holešovic, jako městské čtvrti, která postupně prochází přerodem od industriálně-dopravního charakteru k obchodně-administrativnímu s neustále rostoucím podílem bydlení. Maximálním otevřením parteru korigujeme absenci náměstí jako předprostoru radnice. Protažením chodníkové pražské mozaiky z ulice do interiéru i vnitřního dvora zakotvujeme dům jako součást veřejného městského prostoru. Kavárna v přízemí objektu se samostatným vstupem ze dvora oživuje parter i po uzavření úřadu a přidává se k nabídce společenských center na Holešovickém polostrově. Vyšší patra objektu dispozičně zohledňují výhledy na panoramata města.

Architektonický koncept je založen na komplexní změně vnitřního prostorového uspořádání domu. Prvky konstrukčního skeletu se stávají dominantními motivy nové vertikální orientace interiéru. Ochozy v jednotlivých patrech přijímají roli páteřních obratlů, jejichž střed spojuje stěna přes celou výšku budovy, která je vlastně míchou – nervovým systémem domu, integrujícím v sobě panoramatické výtahy pro pohyb osob a instalační šachtu pro pohyb informací a médií. Dostředně uspořádaná dispozice přehledně reaguje na provozní požadavky jednotlivých odborů úřadu a předává návštěvníkovi neměnný informační kód se souřadnicemi vstupů. Vnější plášť dokresluje poslání domu jako civilní instituce.